Po představení všech čtyřech "evangelistů ze Citeaux" přichází na řadu nejoriginálnější z duchovních spisovatelů v prvních cisterciáckých generacích. Mezi pisateli známími ve Francii vyčnívá obzvláště Izák ze Stelly. Zatímco ostatní byli myšlenkově ovlivněni nebo spojeni s osobností svatého Bernarda, Izák ze Stelly kráčel nezávislými cestami a ovlivnil počátky scholastického myšlení.

Izák se narodil mezi léty 1110 až 1120 v Anglii. Okolo r. 1135 přišel na kontinent do severní Francie a studoval v Paříži u Abelarda a v CHartres u Gilberta de Porrée (proti oboum vystoupil svatý Bernard). Od roku 1140 byl sám učitelem v Chartres a pak od roku 1142 v Poitiers. Izák se r. 1144/45 stal se mnichem v Citeaux (tedy nikoli v Clairvaux, které právě tehdy získávalo v Anglii velkou proslulost). Už krátce na to byl r. 1147 ustanoven opatem v klášteře Stella (hvězda) u Poitiers v Akvitánii. Tato část dnešní Francie byla tehdy v držení anglo-normanských králů. Izák byl osobním přítelem Tomáše Becketa a pomáhal mu zajistit útočiště v Pontigny a byl dále nekompromisním kritikem bezohledného přístupu tehdejšího anglického krále Jindřicha II. k církvi. Proto byl Izák na králův nátlak r. 1166/67 sesazen a vypovězen do vyhnanství i s částí svých mnichů do začínajícího kláštera Ré. Ten se pokusil už od roku 1150-51 založit na ostrově Ré u města La Rochelle, ovšem nebylo mu to dáno dokončit, a zemřel zde ve vyhnanství r. 1178.

Izák měl výjimečné vzdělání v teologii, filozofii i klasické literatuře a byl samostatným myslitelem s vlastním směrem a metodami. Ve svých spisech Izák používá dost po vzoru svatého Augustina psychologický přístup a v teorii poznání spojuje platónsko-augustinovský základ s abstrahujícím pohledem Aristotela. Izák se odkláněl od afektivní zbožnosti Bernardovy a byl blíže Vilémovi ze St.Thierry. Vůdčím motivem Izákovy ekleziologie je mystické tělo Kristovo, a z ní se odvozuje i jeho mariologie - rovněž výrazně odlišná od Bernardovy - která klade do analogie Marii a Církev. U Izáka vystupuje ve spisech do popředí úmyslně spíše jeho metafyzika než mystická zkušenost. Vedle jeho mnoha kázání bohatých na teologicko-dogmatické úvahy napsal Izák r.1162 "Epistola de anima" (Dopis o duši) Alcherovi z Clairvaux a později "Epistola de officio missae" biskupu v Poitiers vyznačující se alegorickým přístupem k danému subjektu.