Po představení již několika cisterciáckých svatých přichází na řadu „jeden z nejhlubších a nejsamostatnějších myslitelů 12. století a možná jeho nejvýznamnější teolog“ (dle Louise Bouyera). Je jím bl. Vilém od sv. Teodorika, velký přítel sv. Bernarda z Clairvaux a jeho první životopisec a inspirátor, ustupující vedle něho skromně do pozadí.

Vilém přišel na svět v Lutichu někdy mezi roky 1075 a 1080. Na studiích v Remeši se velmi dobře seznámil s Písmem svatým, církevními otci a antickými autory. Vilém tam studoval se svým bratrem Šimonem u Anselma z Laonu, který usiloval o syntézu církevní tradice. A toto duchovní nasměrování se pro něj stalo rozhodujícím. Vilém byl velkým hledačem rozhodné formy následování Krista, která se v tehdejší době nabízela pouze v benediktinském mnišství. Roku 1113 vstoupil do benediktinského opatství Saint-Nicaise u Remeše. Později byl zvolen opatem v Saint-Thierry. Pravděpodobně roku 1118 se seznámil s Bernardem z Clairvaux, v jehož novém řádu spatřil splnění své touhy. Okamžitě zatoužil se také stát cisterciákem. V tom mu však dlouho bránil sv. Bernard s poukazem na potřebnost jeho služby jako opata, a proto se Vilém snažil prosadit tyto reformní ideály ve svém klášteře a v klášterech v okolí na provičních synodách. Po nezdaru reformy rezignoval na úřad opata a v pokročilém věku vstoupil roku 1135 do noviciátu nového cisterciáckého opatství Signy. Poslední roky Vilémova života byly poznamenány slabostí a nemocemi. Přesto však byl nadále teologicky činný a dokonce se účastnil spolu se sv. Bernardem mnoha teologických polemik na obranu církve. V Signy zastával až do své smrti roku 1148 funkci knihovníka a vznikla zde jeho nejhlubší díla.

Sv. Vilém se ve svých spisech projevuje nejenom jako velký teolog, ale hlavně jako vynikající duchovní učitel a mystik. Vilém byl hluboce obeznámen s církevními otci, a to i řeckými. Jeho spiritualita je hluboce zakořeněná v tajemstvích víry, zvláště pak Nejsvětější Trojice. Jeho teologie není scholastickou, zaměřenou na rozum, nýbrž má praktické duchovní zaměření. Jeho teologie chce sloužit duchovnímu životu. Proto je sv. Vilém jedním z hlavních představitelů „mnišské teologie“. Zjevené pravdy nejsou pro něho tématem spekulace, ale vnitřní modlitby.

Mezi jeho nejznámější díla patří Meditativní modlitba (O poznání a plnění vůle Boží), Zrcadlo víry, Záhada víry a nejproslulejší dílo Zlatý dopis (o mnišské dokonalosti).