DNE 24. ZÁŘÍ 2026 BYL BLAHOŘEČEN ARCIBISKUP FULTON SHEEN
V posledních pár letech se i v naší zemi o arcibiskupa Fultona Sheena projevil značný zájem a vyšlo vícero jeho knih, článků a kázání.
"Není pochyb o tom, že Fulton Sheen zanechal v americkém katolicismu mimořádně hlubokou stopu. Narodil se roku 1895 v El Pasu ve státě Illinois a na kněze byl vysvěcen v roce 1919. Postupně se stal jedním z nejvýraznějších hlasů katolické církve ve Spojených státech ve 20. století. Sheen měl mimořádný dar přinášet nadčasové pravdy katolické víry do domácností obyčejných Američanů. Jeho rozhlasový pořad The Catholic Hour a televizní pořad Life Is Worth Living, oceněný cenou Emmy, oslovovaly po téměř třicet let miliony lidí.
Na Sheenovo blahořečení se sjely desetitisíce lidí. Bylo to viditelné znamení toho, že jeho hlas rezonuje i dnes, téměř padesát let po jeho smrti.
Na blahořečení Fultona Sheena se čekalo dlouho. Zázrak připisovaný jeho přímluvě se týká úplného a z lékařského hlediska nevysvětlitelného uzdravení mrtvě narozeného dítěte, které bylo bez pulzu 61 minut. Rodiče dítěte se modlili za Sheenovu přímluvu. Když se lékaři připravovali konstatovat čas smrti, srdce dítěte začalo normálně bít a chlapec později vyrůstal bez jakéhokoli trvalého postižení."
Časopis Monitor, ročník XXIII, č. 19
Výběr z kázání Fultona Sheena: Je těžké najít Boha?
(Z časopisu Světlo)
Najít Boha není těžké, můžeme ho snadno objevit svým rozumovým úsilím nebo se nám poznání dostane darem od něho samého. Vnímáme-li svým rozumem pořádek ve vesmíru, docházíme podle sv. Tomáše k bezprostřednímu závěru, že musí existovat původce a „ředitel“ tohoto pořádku. Podobně jako při pohledu na hodinky usu zuje lidský rozum na existenci hodináře, usuzuje také při pozorování kosmického řádu na existenci Božského rozumu. Je to bezprostřední poznání, avšak nejasné a nepřesné. K bližšímu poznání Božích vlastností je třeba podrobného a pečlivého studia.
Používáme-li lidského rozumu správně, můžeme jím dokázat, že je za vesmírem moc, která jej stvořila, moudrost, která řídí jeho zákony, a vůle, která způsobuje, že všechny věci dosahují svého účelu.
Mnozí jsou na omylu, pokud jde o podstatu toho nekonečna, a snaží se nasytit svou touhu jinde než v Bohu; právě tak jako lidé, kteří sice dobře vědí, že žaludek potřebuje potravu, ale přitom ho soustav ně ničí stálým pitím džinu.
Není těžké najít Boha, protože Bůh sám se nám dává darem. Sám přirozený život je darem. Duše musí vstoupit do těla zvenčí, přímo jako dar z Boží ruky. A nadpřirozený život je nám také darován zvenčí. Celý smysl křesťanství je obsažen v prosté větě Kréda „Sestoupil z nebe“. (Proto jsou vánoční svátky všeobecně oblíbené a příjemné, pozn. redakce)
Lidé, kteří prohlašují: ,,Budu sloužit Bohu svým způsobem a ty mu služ také svým," měli by se zamyslet, zda by nebylo rozumnější sloužit Bohu způsobem, který chce on sám. Ale právě představa pevného, univerzálně platného náboženství zastrašuje moderní duši. Má-li člověk špatné svědomí, dal by přednost takovému náboženství, které se nezmiňuje o pekle. Jestliže se někdo oženil podruhé, proti přikázání Kristovu, chtěl by mít náboženství, které by nezavrhovalo rozvod. Takové výhrady znamenají právě, že člověk chce být spasen po svém vlastním způsobu, a ne tak, jak chce Bůh: že nechce odvrhnout touhu po marnostech a nemůže proto vzletět „k lásce, proti níž je všechna jiná krása bolestí".
Jestliže mnoho duší nemůže najít Boha buď proto, že chtějí náboženství, které by reformovalo společnost, a ne je samé, nebo že chtějí Spasitele bez trnové koruny a bez kříže, nebo že chtějí prosadit své vlastni plány, a ne plán Boží – měli bychom si podrobněji povšimnout, co se stane s duší, která se Bohu otevře celá. Mezi mnoha jinými bychom měli vyzdvihnout několik nápadných důsledků. Za prvé přechází taková duše od spekulace k oddanosti. Neptá se už proč, ale začíná se ptát: ,,Co mám dělat?" Chce Bohu dělat radost, a ne ho jen rozebírat.
Mezi poznáním Boha studiem a poznáním skrze lásku je nebetyčný rozdíl – asi takový, jako kdyby se někdo dvořil dívce dopisy, nebo osobně. Mnoho skeptických profesorů zná důkazy jsoucnosti Boží mnohem lépe než prostí lidé, kteří se modlí, ale protože ti profesoři podle svého poznání nikdy nejednali – protože nikdy Boha poznaného studiem nejednali – protože se jim ve skutečnosti žádného poznání. Rádi o náboženství mluvili, ale nikdy podle něho nejednali, a proto zůstalo jejich poznání sterilní. (…)
Pro duši Bohu otevřenou se začíná život soustřeďovat od obvodu ke středu. Vnější věci jako politika, ekonomie a denní rutina pro ni začínají ztrácet na významu, zatímco Bůh pro ni začíná znamenat stále víc. Neznamená to menší lásku k lidem, ale větší lásku k lidem skrze Boha.
Výčitky, kterými egoisté zahrnují zbožné lidi, jsou jenom úskokem, který má zakrýt výčitky, jimiž zahrnují sami sebe – mají totiž pocit, že by měli něco chápat. Zatím se však ušklíbají – asi tak, jako když někteří lidé mluví o pozemských milencích: ,,Nechápu, co na ni vidí!"
(…)
A tak tedy odpověď na otázku, zda je těžké najít Boha, je jen a jen v našich rukou. Mnozí se podobáme člověku, který ležel osmatřicet let u rybníka Bethesda, a nebyl uzdraven. Vymlouval se na to, že tam nebylo nikoho, kdo by ho ponořil do vody, když se hladina pohnula. Potřeboval uzdravení, ale ve skutečnosti je nechtěl. Mnoho lidí se mu podobá – zůstávají takoví, jací jsou, a vinu za svůj stav svalují na druhé. Ale když se tam objevil náš Pán, přikázal tomu člověku, aby udělal právě to, co považoval za nemožné; aby totiž vzal své lože a šel.
Chyběla mu vůle. Umíral, protože se nechtěl uzdravit. A podobně je mnohé životní selhání zbytečné a mohli bychom se mu vyhnout; trvá, protože není vynaloženo žádné úsilí na nápravu současného stavu. Dnešní člověk tvrdí, že nechce válku; ale chce právě ty věci, které válku způsobují. Podobně říká mnoho lidí, že chtějí být šťastni; ale odmítají chtít to, co by jim štěstí přineslo. "Budeš mě hledat a nalezneš mě, budeš-li mě hledat z celého svého srdce." (Jer 29,13) Pravý důvod, proč jsou lidé v životě nešťastní, je ten, že skutečně po štěstí netouží.
Ani ateismus, ani temnota nám neposkytnou únik před Bohem, ať už je to temnota sklepení, či našeho vlastního podvědomí. Můžeme ho vypudit ze své mysli, brojit proti němu, ale přitom víme, že kdyby nebyl, bylo by jistě hloupé vydávat energii na boj proti tomu, kdo není. ,,Kde se mohu ukrýt před Tvou tváří?" ptá se únikový člověk. Neprchal by před takovým Bohem, který by schvaloval jeho myšlení, život a činy. Takový Bůh by byl k obrazu člověka a byl by jistě něčím, co bychom radostně přijali. Prcháme-li před Bohem, je to proto, že jeho dokonalost je nám výčitkou a že spojení s ním znamená odluku od zlého. Nevydržíme dlouho stát před Bohem, který vidí do našich duší a vidí jejich bídu, aniž padneme na kolena. Sám útěk před Bohem svědčí o naší potřebě krásy, o naší lásce ke kráse. Jako světlo ozařuje všechny věci a není součástí věcí, na které svítí, tak i Boží moc, moudrost a láska nás ozařují, protože v Bohu žijeme, v něm se pohybujeme, v něm je náš život. Známe ho, ale nechceme jím být poznáni. Milujeme stvořené věci, protože do nich vložil část své lásky, jinak by nebyly hodny lásky. Ale málokdo miluje jeho, protože on miluje příliš. Chce, abychom byli dokonalí, a my dokonalí být nechceme.
(…)
Od Adamových dnů se člověk před Bohem skrýval a říkal: ,,Boha lze těžko najít." Pravdou je, že v každém srdci je skrytá zahrada, kterou Bůh stvořil pouze pro sebe. Tato zahrada je uzamčena jako bezpečnostní schránka: jsou k ní dva klíče. Jeden klíč má Bůh; proto tam duše nemůže vpustit nikoho jiného než Boha. Druhý klíč má i lidská duše: proto tam ani Bůh nemůže vejít bez lidského souhlasu. Sejdou-li se tyto dva klíče, klič Božské lásky a lidské svobody, Božího volání a lidské odpovědi, vrátí se lidskému srdci ráj. Bůh je se svým klíčem stále u vchodu do zahrady. My se tváříme, jako bychom svůj klič hledali, jako bychom jej byli založili, nebo jako že jsme se už hledání vzdali. Zatím ho po celou tu dobu držíme v ruce, jen kdybychom se na něj chtěli podívat. Proto nejsme šťastni jako svatí, že svatými nechceme být.
Kázání převzato z časopisu Světlo 14.-15. číslo r. 2026, článek 1-2 „Je těžké najít Boha“? (z knihy Fulton J. Sheen: Pokoj v duši.)
