Cisterciáčtí svatí a svaté

Pohled na kněžiště s kaplemi zvenku od východuCisterciácký řád vznikl z potřeby uspořádat reformní kláštery založené z prvotního cisterciáckého kláštera Citeaux (lat. Cistercium).  Tento první klášter nezaložila ovšem žádná jednotlivá vůdčí osobnost, nýbrž jej založila rovným dílem skupinka benediktinských mnichů z kláštera Molesme.  Toto založení kláštera r. 1098 bylo tedy počinem kolektivním s přivolením apoštolského legáta a vlastního opata kláštera Molesme.   Přitom jen některé z těchto zakládajících mnichů známe jménem a detailnější informace máme jen o prvních třech opatech, jež byli původně mnichy v Molesme.  Byl to nejprve svatý Robert - opat, který povolil založení Cistercia, sám se ho zúčastnil, ale vzápětí se s větší částí mnichů vrátil do Molesme.  Proto svatý Robert nebyl zprvu počítán mezi zakládatele.  Až jeho svatořečení r. 1202 svatým Stolcem přimělo cisterciáky k tomu, aby se k opatu Robertovi přihlásili.  Dalším opatem se pak v tzv. "Novém klášteře" (název Cistercium se používal až později po vzniku Řádu) stal Robertův zástupce Alberich.  O něm máme velmi málo útržkovitých informací.  Svatý Alberich nicméně zajistil autonomii "Nového kláštera" a podporu od svatého Stolce.  Po smrti Alberichově r. 1109 byl mnišskou komunitou zvolen za opata svatý Štěpán Harding, rodem Angličan, který byl ještě v Molesme jedním z hlavních iniciátorů založení "Nového kláštera".   Pod vedením opata Štěpána došlo ke stabilizaci a expanzi.  

Jedním z jeho noviců se stal svatý Bernard z Fontaines, pocházející z blízkého okolí "Nového kláštera".  Svatý Bernard se stal nejznámějším cisterciákem a také hlavní osobností 12. století.  Zanechal po sobě četné spisy a jako jediný z těch, kdo po sobě zanechali spisy, znal ještě osobně zakladatelskou generaci "Nového kláštera".   Mezi píšícími cisterciáky vynikli tzv. čtyři cisterciáčtí evangelisté: svatý Bernard z Clairvaux, dále jeho starší přítel blahoslavený Vilém od svatého Teodorika, dále Bernardův učedník blahoslavený Guerric (Werich)  z Igny a nakonec o dosti mladší Elréd z Rievaulx, který se zasloužil o rozmach cisterciáckých myšlenek v Anglii.  Dosti samostatný duchovní spisovatel pak byl blahoslavený Izák z Hvězdy, rodem Angličan, blahoslavený Balduin z Canterbury a Jan z Fordy.  Hodně známými se svými duchovními spisy také stali Cesarius z Heisterbachu, Konrád z Ebrachu a Ota z Freisingu.

Níže jsou stručné popisy některých z cisterciáckých světců a světic z prvních generací cisterciáků.

Překlady jejich životopisů a spisů z latiny do češtiny naleznete v oddílu "Dokumenty"

 
 
Nahoru